Průvodce dědickým právem ve Francii, co je poslední vůle ve Francii a jak probíhá dědické řízení. Získejte odbornou pomoc.
Dědictví ve Francii je pro zahraniční dědice komplexní záležitostí, která se zásadně liší od českého právního řádu. Zatímco v České republice si dědicové mohou v zásadě rozdělit majetek podle dohody, dědické právo ve Francii je mnohem striktnější a dává velký důraz na ochranu takzvaných neopomenutelných dědiců. To znamená, že i když zemřelý zanechal ve Francii poslední vůli, nelze zcela volně nakládat se vším majetkem.
Dědické právo ve Francii je založeno na principech „réservataire“ – dědického podílu, který je zákonem vyhrazen pro potomky nebo v určitých případech i pro manžela. Tato část majetku je nedotknutelná, a zůstavitel s ní nemůže disponovat ve prospěch jiných osob. Například, pokud má zemřelý jedno dítě, nemůže mu odkázat méně než 50 % své pozůstalosti. Se dvěma dětmi je to 66 % a se třemi a více 75 %. Zbytek majetku, tzv. „quotité disponible“, může být ve Francii rozdělen podle poslední vůle, což umožňuje zůstaviteli určitou volnost ve svém dispozitivním právu. Tato částka ale nikdy nesmí zasahovat do rezervy neopomenutelných dědiců, která je zákonem striktně chráněná.
Dědické řízení ve Francii je vedeno notářem, který je oprávněným k provádění těchto úkonů. Proces začíná sepsáním dokumentu „Acte de notoriété“, který potvrzuje identitu dědiců a jejich dědické podíly. Následně notář připraví „Bilan successoral“, kde se sepíše veškerý majetek a dluhy zemřelého. To může být obzvláště obtížné pro české dědice, kteří nemají detailní přehled o majetku, bankovních účtech a nemovitostech ve Francii. Notář je povinný zejména u nemovitostí, u některých movitých dědictví může být proces jednodušší, ale v praxi je téměř vždy využíván.
Francouzské dědické právo také stanovuje, že dědici musí uhradit dědickou daň z majetku, který zdědili. Výše daně se liší v závislosti na hodnotě dědictví a stupni příbuzenského vztahu k zemřelému. Platí, že čím bližší příbuzenský vztah, tím nižší daň a vyšší osvobození. Převzetí dědictví po osobě, která není příbuzná, může znamenat zaplacení daně až do výše 60 % z hodnoty majetku. Je proto nezbytné mít přehled o platných mezinárodních smlouvách o zamezení dvojího zdanění, které mohou situaci výrazně zjednodušit.
Vzhledem ke složitosti a odlišnosti francouzského právního systému je pro české dědice často klíčové spolupracovat s odborníky, kteří se v této oblasti orientují. Správně podaná žádost, ověřená dokumentace a precizní komunikace s francouzským notářem jsou nezbytné pro úspěšné dokončení dědického řízení. Profesionální pomoc nejenže urychlí celý proces, ale také minimalizuje riziko finančních ztrát a právních komplikací.
_2xWa9O.jpg){kind=small}